Praní prádla jde i bez fosfátů a silikátů!

Za velmi významné označilo MŽP ČR dodržení dobrovolné dohody Českého sdružení výrobců mýdla, čistících a pracích prostředků a MŽP ČR z roku 1995 , jehož hlavním efektem bylo prolomení mýtu, že bez fosfátů se dobře vyprat nedá. V posledních letech se v našich obchodech postupně začaly objevovat bezfosfátové prostředky na praní od předních výrobců.

Sdružení voda života jako dobrovolné sdružení občanů se zájmem o ochranu přírody, zvláště vod, si v oblasti snižování přísunu živin vytklo i další cíle, které stále ještě zůstávají poněkud zasunuty v pozadí, mimo zájem veřejnosti.

Jen málokdo si uvědomuje, že  fosfáty z prostředků na  praní se do našich vodních toků a nádrží dostávají nejenom z domácností, ale také z průmyslových prádelen. Odpadní vody z prádelen vedle fosfátů obsahují také velké množství křemičitanových solí, které postupně sedimentují. Z  údajů dodavatelů fosfátových prostředků do  prádelen vyplývá, že v průměru s odpadními vodami z prádelny odchází 3 – 7 g fosfátů na jeden kilogram vypraného prádla. To znamená, že např. vypráním 150 tun prádla za měsíc odejde do odpadních vod 450 – 1050 kg fosfátů. Prádelny s menší kapacitou produkují pochopitelně menší množství fosfátů, ale podstatu problému to nemění.

Praní prádla je veřejností pokládáno za takovou maličkost, která snad ani nestojí za přemýšlení. Kdo by se zabýval tím, že tato zcela všední  činnost by mohla představovat vážné problémy souvisí se životním a vlastním zdravím. Rozhodující je cena prášku na praní a nebo prádelenské služby. Zcela  je tak  vypouštěna z úvah o životním prostředí a vlastním zdraví jednoduchá a prostá skutečnost, že nejbližší a nejintimnější prostředí ve kterém každý žije, je ovlivňováno stavem prádla, přesněji řečeno zbytky prostředků na praní, které se do prádla vyloučily a ve vláknech uvízly. 

Vyloučené zbytky nejsou obvykle tvořeny vodním kamenem, jak hlásá reklama, ale hlavně nerozpustnými sloučeninami křemičitanů a fosforečnanů na něž se mohou vázat různá barviva, pachy, ale za určitých okolností i dermálně dráždivé organické sloučeniny. V domácnostech je prádlo  takto ničeno především používáním levných prášků na praní a v prádelnách nevhodným složením pracovních lázní, nedodržováním technologického postupu a nebo neznalostí základních souvislostí a zákonitostí. 

K řešení těchto problémů je nezbytné o nich v prvé řadě vědět. Sdružení voda života si vytkla za cíl dobrovolnou spoluprací s prádelnami hledat řešení, informovat širokou veřejnost o stavu v této oblasti.

Podle zdrojů Sdružení voda života existuje v ČR již dnes celá řada prádelenských provozů, které na praní používají bezfosfátové a bezsilikátové pracovní lázně již několik let.Změna technologie přinesla úsporu nákladů, zvýšení životnosti prádla a zvýšení kvality poskytované služby. Starosti s odpadními vodami se staly minulostí. Za příklad může posloužit prádelna nemocnice Šternberk,  Lupra s.r.o organizační složka Luhačovice,prádelna Retre Třeboň s.r.o., prádelna Ústavu sociální péče Petřvald a řada dalších. 

Přesto mezi prádelenskou veřejností, stejně tak jako mezi uživateli prádla, stále převládá názor, že bez fosfátů se prát nedá. Tento názor je podle  Sdružení voda života důsledkem neinformovanosti a jisté setrvačnost. Je tím ovlivňován i pohled na kvalitu prádelenské služby, což ukazuje jak hluboce je názorová praktika zakořeněna. Naproti tomu názor na vztah mezi kvalitou a dopadem prádelenské služby na životní prostředí si utváří jen málokdo. 

Z názorových propletenců se ředitelům řady prádelen úplně vytratil spotřebitel, kterým může být pacient v nemocnici, host v penzionu, zkrátka každý, kdo v prádle přespí a nebo si ho oblékne.  Absence vlivu veřejnosti  přispívá k zahnívání  konkurenčního prostředí, které tak je vymezeno prakticky pouze cenou.  Je to opět důsledek velmi zploštělého, ale přesto vžitého názoru, podle kterého je cena rovna hodnotě služby. 

Jestliže v souvislosti s vypráním jednoho kilogramu prádla vypustí prádelna  pět gramů fosfátů, potom podle zkušeností ekonomů prádelen zcela jistě do ceny  vypraného prádla nepromítá skutečné náklady spojené s následným vyčištěním odpadních vod, tedy za zpětnou izolaci a likvidaci vypuštěných fosfátů. Pokud k vyčištění nedojde, doplují fosfáty buď do sousedního státu a nebo vodní nádrže. Z uvedeného, byť velmi zjednodušeného příkladu, vyplývají dva zajímavé momenty. V prvé řadě je zřejmé, že za názor jedné skupiny zaplatí v konečném důsledku všichni. Druhý moment, oprávněně  kritizovaný řediteli prádelen s bezfosfátovou technologií, ukazuje na nerovné postavení na trhu mezi fosfátovými a bezfosfátovými technologiemi - k vodě jsou šetrnější a jejich používání by mělo být ekonomicky výhodnější.

Ukazuje se jakoby fosfátová technologie byla v podstatě dotována rozpočítáním nákladů na izolaci a likvidaci fosfátů do stočného a nebo také z veřejných prostředků vynaložených na stavbu čističek.        

Změna tohoto stavu se  stává  společným zájmem jak prádelen, pro které životní prostředí a na něm založený rozvoj vlastního regionu nepředstavuje pouhou frázi. tak uživatelů prádla, pro které je hlavním cílem spokojený zákazník, ale také široké veřejnosti, která je postavena do role sponzora pro zbytečné vypouštění fosfátů do odpadních vod postavené na názoru skupiny, kterou stav přírody prostě nezajímá.             

Hlavní náplní Sdružení voda života je podporovat a vnášet nové faktory do konkurenčního prostředí v podobě minimalizace negativního dopadu prádelen na životní prostředí a zdraví lidí.  

Po dohodě    MŽP ČR a Jihomoravským krajem hodlá Sdružení voda života  ve spolupráci s dalšími institucemi vyhodnocovat prádelny, které minimalizují negativní působení  na životní prostředí a splňují kvalitativní ukazatele plynoucí z Vyhl. MZd ČR č. 440/2000 Sb. Na základě dobrovolné spolupráce budou odpadní vody odebírány přímo z hlavního praní. Za ukazatele vlivu na odpadní vody jsou vybrány dvojnásobky koncentračních limitů vybraných  ukazatelů pro tvorbu kanalizačních řádů celkový fosfor, nerozpustné látky, křemičitany. 

Prádelnám a jejich klientům splňujícím stanovená kriteria bude propůjčena známka projektu Čisté povodí Svratky, kterým se Jihomoravský kraj přihlásil k projektu EU Community Rivers  a na pilotním území povodí řeky Svratky nad Brněnskou přehradní nádrží řeší snížení tvorby a transportu nutrientů – zejména fosforu a dusíku  Cílem je zabránit dlouhodobému zhoršování kvality vody vlivem přemnožených sinic – cyanobakterií, jež k životu využívají především fosforu. Podrobnosti jsou zveřejněny v článku Ing.Václava Košackého – Snížení přemnožených sinic v řece Svratce a přehradních nádržích Brno a Vír.


Doporučujeme